2019-05-24

#1985: Tokijský ghúl 14 - 50 %


Tokijský ghúl 14 (東京喰種)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako čísla 133 až 143 série "Tōkyō Gūru" (japonsky 東京喰種) v roce 2014. České vydání má 228 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Sui Išida
Kresba: Sui Išida

Nakladatelství Crew se daří vydávat série až do jejich konce a manga "Tokijský ghúl" je jednou z nich. Jasně, pak je zde ještě "Tokijský ghúl: re", ale to už je trochu jiný příběh, i když samozřejmě navazující. Nemluvě o tom, že je zde ještě kniha "Tokijský ghúl: Dny", ale to už je jen ilustrovaný beletristický bonus pro fanoušky. S knihou "Tokijský ghúl 14" se série uzavírá a jeden velký příběh skončil. A já mohu s klidem říct, že mi to vlastně ani trochu netrhalo žíly. Byl jsem docela rád, že se série dostala až do konce a že jsem ji i dočetl, protože nemám rád, když něco nedotáhnu do konce... A 14 dílů zase není tolik na japonskou mangu, vlastně se to docela dá, že Naruto? Nebo Gantzi... Popravdě jsem byl i docela zvědavý, jak to skončí, protože ani z knihy "Tokijský ghúl 13" jste neměli pocit, že by se to mělo uzavřít nějaký skvělým, uspokojujícím způsobem. A myslím, že spousta lidí bude ze závěru zklamaných.

Kniha "Tokijský ghúl 14" je přesto do jistém míry zajímavá. Pokud byste si mysleli, že tohle bude velkolepé akční finále, budete se mýlit. Jasně, jsou zde scény, které jsou akční, jsou zde souboje, které jsou hodně dobře rozkreslení, stejně jako ty, které jsou nakreslené celkem špatně a z povinnosti, ale na knize "Tokijský ghúl 14" je zajímavější něco jiného. A to je skutečnost, že se spíše dívá do nitra, a to konkrétně jedné z postav. Ano v centru dění je především Ken Kaneki, který má před sebou svůj největší příběh. Nakonec se ale ukáže, že to není souboj s nějakým temným nepřítelem, ale že je to souboj niterný, který si musí Kaneki vybojovat především sám se sebou. A tohle je na dílu "Tokijský ghúl 14" zajímavé, to ho činí emocionálně celkem zvláštně nabitým. Samotné bitky jsou spíše z nutnosti.

V knize "Tokijský ghúl 14" se projevují i další nedostatky, které série postupem času získala. Především je to skutečnost, že zde bylo obrovské množství postav a bylo zřejmé, že se nemohou uzavřít osudy všech. A to platí i s posledním dílem. Jasně, jsou zde ještě navazující příběhy, ale nic to nemění na to, že těch postav bylo prostě moc a zbytečně moc. Především pak ze strany vyšetřovatelů to bylo přehnané, a to až natolik, že jsem si vlastně jejich emotivní chvilky ani moc neužil. Navíc některé byly předvedeny hodně z rychlíku a nefungovaly tak dobře, jak by mohly. Akce se zde střídá s niternějšími okamžiky, což je celkem fajn, ale ani z té akce jsem nakonec neměl pocit, že by byla skutečně uspokojivá. Jako kdyby se i ta skončila v tom nejlepším a zůstalo dost nevyřčeno. Tady mohly být ještě lepší souboje.

Je fajn, když se série dokončí, a tak jsem rád i za konec série "Tokijský ghúl" v podobě její čtrnácté knihy. Nejedná se však o zakončení, které by mělo vyrážet dech, jedná se o zakončení, které je fajn hlavně v tom smyslu, že zde nějaký konec přišel a že nepřišel po příliš dlouhé době. Nadále je zde ale hodně otevřeného a je vidět, že Sui Išida si nechával hodně prostoru pro to, jak pokračovat. Osobně bych uvítal, kdyby se už nepokračovalo žádnými dalšími sériemi a různými příběhy navíc. Téhle sérii moc neslušelo, že je na pokračování, že se příběh pořád někam posouvá a vyvíjí. Vedlo to jenom k tomu, že zde bylo zbytečně moc postav, zbytečně moc příběhů, které nakonec ani neměly tak zásadní dopad. A to je škoda, tohle je problém dlouhých sérii. A tady je dobře, že se to utnulo celkem včas.

Vystavil v
Štítky: , , , , ,

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)