Stranger Things 1: Druhá strana (Stranger Things: The Other Side)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2019. Souborně vyšel komiks poprvé v roce 2019. České vydání má 96 stran a prodává se v plné ceně za 249 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.
Scénář: Jody Houser
Kresba: Stefano Martino
Seriál "Stranger Things" se stal senzací a přiznám se, že i mě dokázal pořádně okouzlit. Má to skvělou náladu osmdesátek, má to výborné hororové momenty, a hlavně jsou tu postavy, které vás budou bavit, a to jak postavy dětské, tak ty dospělácké. A do toho všeho jsou tu ještě designy příšer ,které mě prostě bavily. Přiznám se, byl jsem docela zvědavý na to, co se podařilo dostat do komiksu, jak budou monstra vypadat a jak se příběh bude rozvíjet. Ale tak nějak mě mohlo napadnout, že komiksové zpracování tu bude proto, aby seriál moc nerozvíjelo, respektive nikam neposouvalo, ale aby tu bylo proto, že se případně bude věnovat momentům, které nebyly v samotném seriálu tolik rozebrány, případně se jim - z celkem zištných důvodů - tolik pozornosti nevěnovalo, protože smyslem bylo, aby se události odhalovaly postupně, případně aby byly zastřené aurou tajemství. A to bylo spojeno právě s tím, co vlastně bylo s Willem Bayersem, s jehož zmizením se příběh začíná odvíjet.
Název komiksu "Stranger Things 1: Druhá strana" docela napovídá, kolem čeho se bude dění točit. Ano, je to skutečně kolem toho, co se s Willem dělo na druhé straně. Smyslem komiksu "Stranger Things 1: Druhá strana" se tak skutečně stalo to, že rozvíjí dějovou část, která nebyla až tak důležitá z hlediska explicitního popsání, ale byla důležitá proto, že divák věděl, že Will žije, nebo minimálně věděl to, že něco někde je, něco, co se za Willa vydává a co chce komunikovat se svými blízkými. Komiks "Stranger Things 1: Druhá strana" se ale rozhodl zaměřit přímo na Willa a na některé zážitky, které na druhé straně nasbíral. Že tam prožíval hrůzy, to je celkem jasné, bohužel v knize "Stranger Things 1: Druhá strana" jsou spíše jen naznačeny několika málo scénami, kde po Willovi jde skutečně monstrum, ale to pak mizí, tak nějak bez důvodu. Prostě tam v jednu chvíli je a ve druhou zase ne a Will si klidně může běhat, jak se mu zachce.
Sledujeme tedy Willa Bayerse, jak se snaží pochopit, kde se vlastně ocitl. Je to malý kluk, ale celkem snadno se popasoval s tím, kde je, nefňuká, jen když poprvé uslyší matku, rád by se za ní hned vydal. Tohle si myslím, že scenáristka Jody Houser prostě nezvládla. Tady měla prostor pro emotivní scény, ale je jich pohříchu málo. A je to škoda. Will mohl trpět, mohlo to pro něj být náročnější, ale takhle je to skoro procházka růžovým sadem v noci, kdy sem tam se objeví něco nebezpečného, ale on se tomu nějakým záhadným způsobem ubrání. A jít přes celé město mu nedělá problém, co by se mu mohlo stát, že? Z mého pohledu celá tahle sekvence nefunguje - tudíž dějově nefunguje většina knihy - protože je to prostě něco, co mělo být náročnější, trýznivější. Ale fanoušek seriálu alespoň bude hledat.
Ke kresbě bych měl také výhrady. Stefano Martino se za každou cenu snaží o to, aby se jeho postavy co nejvíce podobaly seriálovým, což se mu dle mého daří jen s částečným úspěchem, ale problém je ještě v tom, že se kompletně zaměřuje na postavu a její okolí je někdy podružné, což je škoda. Vypadá to pak, že neměl chuť vykreslovat detaily nikoli jako nástroj, který měl umocnit atmosféru nebo nějaký způsobem zvýraznit postavu v panelu. Mnohdy se tak děje ve scénách, kde "o nic nejde", což jen podtrhává pocit, že asi opravdu nejsou tak důležité. Přitom třeba linie s hraním Dračího doupěte je celkem fajn, ale získává smysl až ve chvíli, kdy Will vidí skutečný hrad, i když to je halucinace. Tohle halucinování se mělo prolínat celým příběhem, nemělo být jen na konci. Mělo by to pak silnější efekt a dávalo by to větší smysl než jen pár panelů v závěru. Pro fanoušky seriálu je to fajn jednohubka, pro ostatní pokus o horor, který v děsivosti neuspěl.
Název komiksu "Stranger Things 1: Druhá strana" docela napovídá, kolem čeho se bude dění točit. Ano, je to skutečně kolem toho, co se s Willem dělo na druhé straně. Smyslem komiksu "Stranger Things 1: Druhá strana" se tak skutečně stalo to, že rozvíjí dějovou část, která nebyla až tak důležitá z hlediska explicitního popsání, ale byla důležitá proto, že divák věděl, že Will žije, nebo minimálně věděl to, že něco někde je, něco, co se za Willa vydává a co chce komunikovat se svými blízkými. Komiks "Stranger Things 1: Druhá strana" se ale rozhodl zaměřit přímo na Willa a na některé zážitky, které na druhé straně nasbíral. Že tam prožíval hrůzy, to je celkem jasné, bohužel v knize "Stranger Things 1: Druhá strana" jsou spíše jen naznačeny několika málo scénami, kde po Willovi jde skutečně monstrum, ale to pak mizí, tak nějak bez důvodu. Prostě tam v jednu chvíli je a ve druhou zase ne a Will si klidně může běhat, jak se mu zachce.
Sledujeme tedy Willa Bayerse, jak se snaží pochopit, kde se vlastně ocitl. Je to malý kluk, ale celkem snadno se popasoval s tím, kde je, nefňuká, jen když poprvé uslyší matku, rád by se za ní hned vydal. Tohle si myslím, že scenáristka Jody Houser prostě nezvládla. Tady měla prostor pro emotivní scény, ale je jich pohříchu málo. A je to škoda. Will mohl trpět, mohlo to pro něj být náročnější, ale takhle je to skoro procházka růžovým sadem v noci, kdy sem tam se objeví něco nebezpečného, ale on se tomu nějakým záhadným způsobem ubrání. A jít přes celé město mu nedělá problém, co by se mu mohlo stát, že? Z mého pohledu celá tahle sekvence nefunguje - tudíž dějově nefunguje většina knihy - protože je to prostě něco, co mělo být náročnější, trýznivější. Ale fanoušek seriálu alespoň bude hledat.
Ke kresbě bych měl také výhrady. Stefano Martino se za každou cenu snaží o to, aby se jeho postavy co nejvíce podobaly seriálovým, což se mu dle mého daří jen s částečným úspěchem, ale problém je ještě v tom, že se kompletně zaměřuje na postavu a její okolí je někdy podružné, což je škoda. Vypadá to pak, že neměl chuť vykreslovat detaily nikoli jako nástroj, který měl umocnit atmosféru nebo nějaký způsobem zvýraznit postavu v panelu. Mnohdy se tak děje ve scénách, kde "o nic nejde", což jen podtrhává pocit, že asi opravdu nejsou tak důležité. Přitom třeba linie s hraním Dračího doupěte je celkem fajn, ale získává smysl až ve chvíli, kdy Will vidí skutečný hrad, i když to je halucinace. Tohle halucinování se mělo prolínat celým příběhem, nemělo být jen na konci. Mělo by to pak silnější efekt a dávalo by to větší smysl než jen pár panelů v závěru. Pro fanoušky seriálu je to fajn jednohubka, pro ostatní pokus o horor, který v děsivosti neuspěl.
Komiks "Stranger Things 1: Druhá strana" zakoupíte na stránkách obchodu Crew.
Žádné komentáře:
Okomentovat