Gantz 24 (ガンツ)
Vydalo nakladatelství Crew v brožované vazbě v roce 2019. Původně vyšlo jako kapitoly 265 až 272 v sérii "Gantz". České vydání má 220 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.
Knihu zakoupíte v knihkupectví Minotaur.
Scénář: Hiroja Oku
Kresba: Hiroja Oku
Přiznám se rovnou, do série "Gantz" už jdu především proto, že mi na začátku uhranula a že prostě doufám, že nějaký ten feeling, který jsem z prvních dílů měl, na mě dopadne i z těchto dalších. Jak se ale pomalu ukazovalo, ta naděje byla celkem slabá a nenaplněná. Ale "Gantz 24" v sobě zase něco z toho má, trochu té úchylnosti. Jasně, není jí mnoho, je dávkovaná jinak, ale tady jsem měl zase pocit, že někde tam je ten starý Hiroja Oku, který by mohl být zábavný, akční a ještě k tomu trochu úchylný - rozuměj vysazený na pořádná prsa. Tohle se projevuje hlavně v první části, kde Hiroja Oku ukazuje, že má obrovskou fantazii a pro souboj si vybral skutečně parádní monstrum. I když monstrum... Tohle je prostě něco tak divného, bizarního, a přesto zajímavého, že to prostě zaujme, i kdyby se to čtenáři nemělo líbit. Bohužel po skončení tohoto souboj už "Gantz 24" zase zapadá do svých klasických kolejí.
Monstrum, které mě ta zaujalo, se objevilo už na konci knihy "Gantz 23". Je to monstrum, které se skládá z velkého množství nahých žen. A to je celé. Ono to bohatě stačí. Tady je vidět, že to autora bavilo kreslit, že si s jednotlivými obrazy vyhrál. A stojí to za to. Skutečně to vypadá vizuálně jinak, zajímavěji a lépe než jiní mimozemšťané, kteří dostanou v tomhle dílu také prostor. Lépe se na to kouká, lépe se to hodnotí, protože skutečně máte pocit, že se díváte na kresbu a nejen na nějakou divně upravenou fotografii. Navíc si Hiroja Oku dovolil zase trochu pořádné té úchylnosti, což zafungovalo skvěle a vyvrcholení tohoto souboje je prostě paráda. Hlavně v jednu chvíli. Tohle by se mělo v sérii objevovat mnohem častěji, více takových pubertálních úletů. Tím byla série jiná, odlišovala se. Ale najednou je toho nějak málo.
Druhá část knihy "Gantz 24" už je pak jen souborem dalších soubojů, které jsou navíc v klasického autorově kadenci, kdy je všechno moc rychlé, ale přitom roztahané, těch akčních, soubojových panelů je moc, i když vás třeba někdy ani moc nezajímá, jak takový souboj dopadne. Je to zběsilé, je to skoro beze slov, ale prostě už to ničím nevyčnívá, už to není zajímavé. Až tak moc, že doufáte, že souboje skončí, protože by se postavy zase mohly octnout v místnosti s Gantzem, nebo v normálních životech, a to v naději, že se děj někam posune. To by se mohlo stát v následujícím díle, konec knihy "Gantz 24" tomu skoro nasvědčuje. Ano, musíte se ale smířit s tím, že to bude až v knize následující, "Gantz 24" je jen o soubojích, a to navíc o soubojích postav, které vás snad ani moc nezajímají. I když tady se objeví šampion, který je celkem cool. Ani ten ale finále knihy "Gantz 24" vyloženě nezachraňuje.
Kniha "Gantz 24" je takový Hiroja Oku, kterého budete znát t většiny dílů, je to akční autor, který upřednostňuje hodně stránek akce nad tím, aby se někam posunul příběh. A možná i nad tím, aby příběh dával nějaký větší smysl. Ač pořád doufám, že v tomhle směru ho trochu podceňuji. I přesto ale kniha "Gantz 24" trochu vybočuje, je lepší než to, co jsme v posledních dílech od autora dostávali. Jsou tu přece jen zajímavé nápady, které jsou dotažené skoro k dokonalosti. Není jich mnoho, většinu stránek pořád jen zabírá akce, ale sem tam probleskne to, proč mít sérii rád. A to je fajn. Třeba se to povede ještě v nějakém z následujících čísel. Bylo by to fajn, protože Hiroja Oku pořád dovede být tak krásně pubertálně ujetý, což se mi na něm vždycky líbilo.
Monstrum, které mě ta zaujalo, se objevilo už na konci knihy "Gantz 23". Je to monstrum, které se skládá z velkého množství nahých žen. A to je celé. Ono to bohatě stačí. Tady je vidět, že to autora bavilo kreslit, že si s jednotlivými obrazy vyhrál. A stojí to za to. Skutečně to vypadá vizuálně jinak, zajímavěji a lépe než jiní mimozemšťané, kteří dostanou v tomhle dílu také prostor. Lépe se na to kouká, lépe se to hodnotí, protože skutečně máte pocit, že se díváte na kresbu a nejen na nějakou divně upravenou fotografii. Navíc si Hiroja Oku dovolil zase trochu pořádné té úchylnosti, což zafungovalo skvěle a vyvrcholení tohoto souboje je prostě paráda. Hlavně v jednu chvíli. Tohle by se mělo v sérii objevovat mnohem častěji, více takových pubertálních úletů. Tím byla série jiná, odlišovala se. Ale najednou je toho nějak málo.
Druhá část knihy "Gantz 24" už je pak jen souborem dalších soubojů, které jsou navíc v klasického autorově kadenci, kdy je všechno moc rychlé, ale přitom roztahané, těch akčních, soubojových panelů je moc, i když vás třeba někdy ani moc nezajímá, jak takový souboj dopadne. Je to zběsilé, je to skoro beze slov, ale prostě už to ničím nevyčnívá, už to není zajímavé. Až tak moc, že doufáte, že souboje skončí, protože by se postavy zase mohly octnout v místnosti s Gantzem, nebo v normálních životech, a to v naději, že se děj někam posune. To by se mohlo stát v následujícím díle, konec knihy "Gantz 24" tomu skoro nasvědčuje. Ano, musíte se ale smířit s tím, že to bude až v knize následující, "Gantz 24" je jen o soubojích, a to navíc o soubojích postav, které vás snad ani moc nezajímají. I když tady se objeví šampion, který je celkem cool. Ani ten ale finále knihy "Gantz 24" vyloženě nezachraňuje.
Kniha "Gantz 24" je takový Hiroja Oku, kterého budete znát t většiny dílů, je to akční autor, který upřednostňuje hodně stránek akce nad tím, aby se někam posunul příběh. A možná i nad tím, aby příběh dával nějaký větší smysl. Ač pořád doufám, že v tomhle směru ho trochu podceňuji. I přesto ale kniha "Gantz 24" trochu vybočuje, je lepší než to, co jsme v posledních dílech od autora dostávali. Jsou tu přece jen zajímavé nápady, které jsou dotažené skoro k dokonalosti. Není jich mnoho, většinu stránek pořád jen zabírá akce, ale sem tam probleskne to, proč mít sérii rád. A to je fajn. Třeba se to povede ještě v nějakém z následujících čísel. Bylo by to fajn, protože Hiroja Oku pořád dovede být tak krásně pubertálně ujetý, což se mi na něm vždycky líbilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat