#DP92: Pulp

Autorem recenze je Daniel Palička.

Scénář: Ed Brubaker 

Kresba: Sean Phillips

Letos byla v rámci cen Eisnera v kategorii Nejlepší pokračující série nominována řada "Criminal", na níž se cenami ověnčený scénárista Ed Brubaker podílel se svým ostříleným parťákem, kreslířem Seanem Phillipsem. Aby bylo jasno, nejde o původní "Criminal", který je česky k dostání ve dvou tlustších knížkách, tedy ve svazcích "Criminal: Každý je zločinec" a "Criminal: Poslední z nevinných", ale o zcela novou řadu, která v roce 2019 začala vycházet pod taktovkou vydavatelství Image. U nové série stojí zejména za zmínku, že Seanovi pomáhá jeho syn Jacob, který se chopil role coloristy. Jak se to projevuje na výsledném produktu? Zatímco původní "Criminal" měl tmavé, méně výrazné a sytější barvy, nová řada z minulého roku na to jde zcela jinak. Barvičky sice stále působí dospěle a krásně dokreslují atmosféru, nicméně teď jsou mnohem výraznější a o něco vybledlejší.

Proč ale o tom všem píšu? Protože u samostatného grafického románu "Pulp" to hraje velmi důležitou roli. Jde o uzavřený příběh, jenž nikdy předtím nevyšel, jedná se tedy o zcela nový materiál. V hlavní roli sledujeme Maxe Winterse, starého spisovatele, který žije v New Yorku během třicátých let, a který se mimo jiné zabývá psaním komiksových westernů. Z jeho perspektivy postupně sledujeme, jaké to je, když člověk musí vymýšlet scénáře a náměty pro svá díla, a čím se dřívější americký život vyznačoval. Jak se v průběhu vyprávění dozvídáme, všechno není tak veselé a optimistické, jak se na první pohled může zdát. 

Nejprve musím vyzdvihnout scénář, který mě bavil od začátku až do samotného konce. Co se týče hlavního protagonisty a jeho vývoje, ten je opravdu zajímavě zpracovaný. Hned v úvodu se nám Max Winters představuje v celé své kráse. S každou další stránkou postupně do detailu poznáváme jeho profesi, zjišťujeme, co ho trápí a jaké má názory na svět, a prostřednictvím jeho vlastních myšlenek zjišťujeme, jak se musí vypořádávat s problémy každodenního života. Abych pravdu řekl, já si k němu vytvořil vztah už od první stránky. Líbilo se mi, kam jeho dějová linka směřovala a jak byl celý jeho příběh krásně pojatý, přičemž to nejlepší přijde na závěr. To, co se stane, bylo něco neskutečného! Napjatě jsem četl dál a dál, abych věděl, jaké věci si na mě ještě Brubaker připravil, což se mi u komiksu už opravdu dlouhou dobu nestalo.

S tím úzce souvisí věc, kterou musím opravdu vypíchnout, a to jsou uplatněné vyprávěcí postupy. Autor používá pomyslný styl paralelního vyprávění. V ději se nám totiž prolínají dvě různé linky. Jedna je z opravdového světa. Ukazuje nám realitu takovou, jaká ve skutečnosti je, a prostřednictvím poměrně civilního vyprávění, doplněného o prvky typické kriminálky, scénárista poukazuje nejenom na krušný život hlavního hrdiny, ale mimo to také na atmosféru tehdejších let nebo na nenávist vůči nacistům, která je pro příběh důležitější, než jak si můžete zprvu myslet. Druhá je z fiktivního prostředí westernu, kde sledujeme osud mladého kovboje, jenž křížem krážem putuje z města k městu, bojuje s bandity a zažívá všemožná dobrodružství. Je mnohem akčnější, svébytnější a unikátnější, protože ji v mnohém excelentně doplňuje kresba, ke které se ještě dostanu, nicméně části z divokého západu krásně doplňují už tak úžasnou první linku. Ke konci se navíc krásně spojí do jednoho bodu, ovšem jakým způsobem? To vám nepovím!

Když už jsem to trochu nakousnul, není od věci se dostat ke kresbě. Sean Phillips je jako obvykle zárukou kvality, takže u něj bych se moc nepozastavoval, nicméně co opravdu stojí za drobný rozbor, je coloring. Jak už jsem zmiňoval v úvodu, chopil se ho Jacob Phillips a je to hodně znát. Na drsné realističnosti první ze dvou příběhových linií to není tak úplně patrné, byť z prvního panelu vám je již díky světlosti barev jasné, že toto nebude klasický "Criminal", na který jsme zvyklí, ovšem westernová část je jiná káva. Ta je totiž kreslená tak, aby připomínala listy, respektive stránky z plnohodnotného komiksu, a musím říct, že to vypadá naprosto úžasně! Věřím, že ne každému může tento styl sednout, ale z mého osobního hlediska se takové experimentování vážně vyplatilo a dopadlo nejlépe, jak mohlo. Tohle se totiž nevidí každý den.

Když to vezmu kolem a kolem, "Pulp" je za mě opravdu kvalitní záležitost, kterou byste si neměli jen tak nechat ujít. Brubaker si tady scenáristicky vyhrál, zatímco Phillipsové si vyhráli s každičkým panelem. Scénář je strhující, plný akce a skvělých momentů, jež vás dokážou při čtení překvapit. Max Winters je skvělý protagonista, kterému jsem po celou dobu fandil, přičemž v některých scénách jsem se s ním perfektně ztotožnil. Závěr je pak krásná třešnička na dortu. Kdybych to měl osobně srovnat s jinými Brubakerovými samostatnými počiny, ať už jde o "Bad Weekend" nebo "My Heroes Have Always Been Junkies", tak "Pulp" ze všech bezprostředně vychází jako ten nejlepší. Za sebe dávám obrovský palec nahoru! Smekám před celým kreativním týmem!